hledání 

Magazín Sova - autorka Petra Nachtmanová

Táňa Kubátová - O Velikonocích a jaru

16. září 2013 15:17:00

Táňa Kubátová

Blíží se velikonoční svátky, prozradíte, Táňo, čtenářům vaše zažité rituály? Barvíte vejce, či malujete, pečete beránka, mazanec nebo něco speciálního?

 

Velikonoce mám ráda jako období probouzející se přírody, ale ačkoliv pocházím z vesnice, na žádné rituály si nepotrpím. Dětství jsem prožila na jižní Moravě, kde bylo zvykem, že na „šlahačku“ chodila i malá děvčata. A tak i mě každý rok vyzbrojili omašlenou „žilou“ a vyslali do spřátelených rodin, kde se tou dobou zdržovali pouze senioři, neboť mládež stejně jako já obrážela okolní domácnosti. Nikdy jsem nepochopila, proč mám ony obstarožní strejdy řezat žilou po zadku, když mi nic neudělali, a oni se za to na mě ještě blahosklonně usmívají. Později, v opačné roli, jsem se necítila o nic lépe. Takže na Velikonoce si teď nejvíc vychutnávám právě tu svobodu, že člověk nemusí propadat rituálům, když nechce, a klidně se na celé pondělí vytratím z domu užívat si krásnou jarní přírodu.

 

Co zbožňujete na jaru?

 

Všechno! Stačí, když v únoru nebo začátkem března vysvitne sluníčko, když se mezi sněhem objeví ještě žlutá loňská tráva, a když se na pouliční zářivce trochu obšírněji „rozkecá“ přidrzlý městský kosák, a už ho cítím ve vzduchu. Tohle období mám nejraději, i když to vlastně ještě ani jaro není, protože je celý proces probouzení teprve přede mnou, ve fázi těšení. Nedávno mě udivilo, jak jarní atmosféra působí i na otrle vypadající chlapy. Cestou po ulici jsem zaslechla jednoho, jak se rozplývá nad tím, že všechno začíná pučet a zelenat se, a pak se otočil ke své partnerce: „Všimla sis, jak teď na stromech před naší ložnicí řvou ptáci?“ „Ti řvali i v zimě,“ pravila nepoeticky dáma. Muž se zarazil, ale jen na chvíli. „No jo, ale to řvali hlady,“ opáčil hbitě.

 

Jaro je také duben, vyvedl vás někdo v poslední době skvělým Aprílem?

 

Aprílem jsem vyveditelná celkem snadno. Že je prvního mi pravidelně dochází až někdy kolem poledne, a to už stihnu naletět tolika lidem, že zbytek dne trávím přemýšlením, jak se dotyčným žertéřům rafinovaně pomstít. A pro jistotu pak už nevěřím nikomu nic. Jednou jsem dokonce nechala stát nečekanou návštěvu hodnou chvíli před domem s poznámkou, že na tak primitivní fór jim tedy skutečně nenaletím. Právě se totiž rekonstruoval panel s domovními zvonky, a tak byli návštěvníci nuceni ohlásit se zdola mobilem. Teprve když je kterýsi ze sousedů vpustil dovnitř, byla jsem ochotna připustit, že bušení na dveře bude asi skutečné, a pozvala je dál.

 

Pro Občanský týdeník 4/ 2006

 

ROZHOVOR SE SPISOVATELKOU TÁŇOU KUBÁTOVOU

Spisovatelka Táňa Kubátová letos oslaví desítku! Ano, stane se autorkou deseti vydaných knih, které se letos objeví na pultech knihkupectví. Připomeňme si tituly například Počkej až za Lyon, Hrníček z lásky, Smlouva proti lásce či Samota pro dva.

 

Letos oslavíte takové hezké kulaté výročí, a to desátou vydanou knihu! Jaký mejdan knize připravíte?

 

A víte, že tohle mi ani nedošlo, ačkoliv do deseti umím počítat celkem obstojně? Odevzdáním knížky do nakladatelství s ní totiž autor definitivně končí, protože v tom okamžiku nad její finální podobou ztrácí jakoukoliv kontrolu, takže pro mě je ta desítka tím pádem už uzavřená. Tudíž velký dík za připomenutí, pro jistotu knížku oslavím jednou teď a jednou na podzim, až vyjde, abych jí to opomenutí vynahradila. A jak? Nejspíš komorně, jelikož nejsem osoba společenská. Bouchneme doma šampáněm, něco k němu zobneme, ale hlavně – pořádně si ten kulatý fakt uvědomím a vychutnám.

 

Vidíte sama jako autorka nějaký rozdíl ve stylu psaní a ve formě sdělování příběhu a myšlenek u poslední a první knihy?

 

Rozdíl tady určitě je, ovšem dá se vystopovat dost těžko. V době, kdy mi nakladatelství slíbilo vydat moji první knížku, tedy na podzim 2003, jsem měla doma v šuplíku už asi osm rukopisů. Ty nejstarší jsem tedy neodevzdávala tak, jak byly napsány, ale upravila jsem je podle svých současných schopností. A mohu Vás ujistit, že kdyby nebyly vydány, dnes by už zase vypadaly trochu jinak. Jenže člověk je nemůže nechávat uležet donekonečna. Tedy může, ale to by nesměl být ješitný a nesměl by je chtít vidět na pultech knihkupectví. Mohl by si je pěkně oprašovat doma a čekat, až budou doopravdy dokonalé. Jen jestli by se toho někdy dočkal…

 

Na kolik knih se vám nyní honí nápadů v hlavě, nebo si vedete nějaké desky, kam si je poctivě zakládáte?

 

Nápad se mi v hlavě honí jeden, a spíše než honí se jen tak líně povaluje. O nějakém zakládání do desek tudíž nemůže být ani řeči. Pokaždé, když dopíši knížku, nejsem si ani trochu jistá, jestli vůbec ještě někdy stvořím nějakou další. Prostě si počkám, a buď se mi v hlavě něco vylíhne, nebo ne. Rozhodně nejsem dobrý příklad disciplinované spisovatelky, která, když nemá nápad, sedí tak dlouho, až jej vysedí. A když se jí nechce psát, prostě se drží u počítače, dokud ze samé nudy přece jen něco nevypotí. Pro mě je psaní jednou z forem relaxace, a do relaxace se přece člověk nenutí.

 

Píšete romány o ženách, o vztazích mezi mužem a ženou, o životě. Chcete se dále zabývat jen tímto žánrem zabývajícím se současností nebo máte chuť i experimentovat např. pohádkami pro děti, fantasy románem, detektivkou nebo snad kuchařkou se svými oblíbenými recepty?

 

Obávám se, že experimentu se ode mě dočkáte jen stěží. Detektivku bych asi vymyslet nedokázala, protože mě nebaví ani jako čtenářku. Tedy s výjimkou Dicka Francise, ale u něj jde také spíš o psychologii než o mordy. S kuchařkou jste mě vyloženě pobavila, protože za nejlepší jídlo považuji to, které mi uvaří v restauraci, a za druhé nejlepší výtvory mého manžela. Uvedené pořadí platí i v případě, že se fajitas mému muži obzvlášť povede, neboť jeho bodové hodnocení snižuje následná nutnost generálního úklidu kuchyně. Sebekriticky uznávám, že ani na ostatní žánry se necítím. Raději zůstanu u svých osvědčených pohádek pro velké holky.

 

Píší Vám hodně Vaše čtenářky, nebo snad sami kritici vydaných děl? Jaké máte ohlasy? Schováváte si je?

 

Všechny čtyři ohlasy od čtenářek jsou k vidění na mém webu v rubrice „Napsali jste mi.“ Jinou odezvu nemám, a vlastně se tomu ani nedivím. Uvědomuji si, že když se mi nějaká knížka líbí, ani já přitom neuvažuji, že za tím fajn čtením je schovaný nějaký člověk, kterého by možná moje pochvala potěšila. A pokud ano, říkám si: nebudu obtěžovat, takových, co autora bombardují dopisy, je určitě spousta, a on už je celý otrávený z toho, že je musí číst. Proto říkám: milé čtenářky, jestliže Vám moje knížky budou stát za zmínku, napište mi, neboť otrava mi nehrozí ani vzdáleně.

 

Ohlasy od kritiků nemám žádné. Ti totiž moji existenci doposud nezaznamenali, a já pevně doufám, že jim to ještě hodně dlouho vydrží. Dovedu si totiž představit, jak krásně jízlivě by se dalo do mých dílek tepat. Dokonce si troufám tvrdit, že bych si je dokázala i sama znectít tak, že intelektuál by hýkal nadšením. Ovšem blaží mě vědomí, že bych mezi těmi zdeptanými kritikou byla v docela dobré společnosti…

 

Čtete ráda? Máte vůbec na čtení čas, když píšete? Co Vás nedávno nejvíce v knižní tvorbě zaujalo?

 

Klasiky mám načtené ještě z mládí, kdy je člověk hlava otevřená a nehledá v knížce jenom relaxaci. Dnes dávám přednost lehčí literatuře, takže louskám své zahraniční konkurentky, ale také slavnější tuzemské kolegy a kolegyně. Z nich mám nejraději Ivanku Devátou. Nedávno se ke mně přímou výměnou z ručky do ručky dostala knížka mé „spolubojovnice“ z nakladatelství Petra, Zdeňky Ortové. Je to sbírka fejetonů nazvaná Žena v kurzu a strávila jsem při ní moc hezké chvíle. Čas na čtení si najdu vždycky, a knížku mám dokonce i v oné místnosti. Vlastně tam začíná skoro každá, a posléze prochází mým speciálním testem kvality. Je-li kompletně dočtena zde, sice ušla, ale nic moc. Od těch lepších se nemohu odtrhnout, tudíž si je odnáším do obýváku, kde už většinou zůstanou.

 

Na čem právě pracujete?

 

Zřejmě Vás nepřekvapí, že na románu pro ženy. Mě samotnou ovšem překvapuje, že spíše než červená knihovna mi z toho leze humoristický příběh. Kdo znáte mé knížky, snad jste si všimli, že své hrdinky neberu vždycky až tak úplně vážně, že se vyhýbám sentimentálním scénkám a že happy end většinou zlehčím tak, aby se čtenářka spíš usmála, než zaslzela. Ovšem ještě nikdy se mi nestalo, abych si z hrdinů dělala tak nehoráznou legraci už od samého začátku, jako právě nyní. Možná mě veselost zase přejde a já se pěkně vrátím do normálu, nebo zjistím, že ten humor je trochu násilný, a všechno to předělám. Proto Vy, kteří se bojíte změny, neděste se, a Vy, kteří byste ji uvítali, se zatím moc netěšte. A Vy, kteří mě ještě neznáte, zkuste si ode mě něco přečíst. Třeba Vás mé knížky něčím osloví.

 

Psáno pro www.nekultura.cz 7/2006

Autor: Petra Nachtmanová


přečteno: 1735x   komentářů: 2

Komentáře

Děkuji... (Petra Nachtmanová)    vloženo: 24. 08. 2014, 22:48:42

Hezký den, Dášo!

Moc děkuji, ano Čekanka má kámošku Sovu! A v případě, že budete číst články, tak pěknou zábavu:) Zatím je to jen takové o pořadech a filmech, ale od září by se tu mělo objevit více článků v ostatních již založených kategoriích...

A děkuji za přání neutuchající spisovatelské energie, ta bude potřeba...:) Pěkné dny Petra N.

(Dáša)    vloženo: 19. 08. 2014, 21:56:28

Zdravím autorky spousty článků a pěkného webu, koukám, že naše Čekanka má novou kamarádku Sovu. Tipuji, že startovací datum je kolem 16. září 2013 a od té doby úctyhodný výkon. Přeji spoustu dalších bezva nápadů a neutuchající spisovatelskou energii.


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
osmset čtyřicet tři:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Kniha Vdaná potvora

E-kniha Hodinová manželka Eva

e-kniha Azurové nevěry

Galerie


Karneval na ostrově Curaçao 2013

Karneval na ostrově Curaçao 2013

Karneval na ostrově Curaçao 2013

Nejnověji komentované

přečteno: 1602x   komentářů: 1, nejnovější: 17. 09. 2015, 13:44:36
přečteno: 1967x   komentářů: 1, nejnovější: 13. 11. 2014, 06:37:33
přečteno: 2605x   komentářů: 1, nejnovější: 12. 10. 2014, 18:29:02
přečteno: 3118x   komentářů: 3, nejnovější: 18. 09. 2014, 19:15:09
přečteno: 1735x   komentářů: 2, nejnovější: 24. 08. 2014, 22:48:42

Kniha Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou

Kniha Hodinová manželka Eva

Petra Nachtmanová - osobní stránky české spisovatelky

kniha Azurové nevěry - Nachtmanová Petra

Napište vzkaz

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset čtyřicet tři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 8. 11. 2017