hledání 

Magazín Sova - autorka Petra Nachtmanová

Norský spisovatel Thomas Enger v rozhovoru

14. dubna 2014 11:55:05

Norský spisovatel Thomas Enger v rozhovoru

Hlavní postavou vašich románů je novinář Henning Juul, který spolupracuje s policií a pomáhá odhalit pachatele trestných činů. Má tato postava nějaký reálný základ, nebo je to jen fikce?

Život mého hlavního hrdiny se v mnoha ohledech podobá tomu mému. Snažil jsem se do této postavy promítnout některé své zkušenosti. V něčem se ale přece jen lišíme. Naštěstí jsem nikdy nepřišel o žádné z mých dětí, což musím zaklepat, stejně jako Henning jsem však po mnoho let pracoval jako novinář. Oba máme na tuto profesi stejný pohled a máme i některé společné zájmy. Stejně jako já

hraje rád na klavír, má rád fotbal, rád se prochází ulicemi Osla. Žije v bytě podobném tomu mému. Zajímá se o temné stránky života, k čemuž bych se také mohl přiznat. Smutná hudba mne třeba činí šťastným a neptejte se mne proč. Nikdy jsem ale nebyl tak bystrý a inteligentní jako on, třebaže bych si to přál. Pro své postavy nacházím inspiraci kdekoli a kdykoli. Některé scény by se klidně mohly odehrát i u nás doma… Moje žena tímhle mým přístupem není zrovna nadšená, ale postupem času se s tím smířila. Alespoň si to myslím. No a co se týká mých přátel, tak tam je to podobné. Někteří se v mých knihách určitě poznávají.

 

Nechybí vám občas profese novináře?

Stýská se mi po mých kolezích v redakci, chybí mi ten zvláštní pocit vzrušení, když je ve hře něco velkého, ale rozhodně mi nechybí žurnalistika. Tím myslím až přílišné zaměření se na nedůležité věci. Všechno se dnes točí kolem sexu, peněz a nejnovějších revolučních diet. A právě tohle zaměření dnešní

žurnalistiky je jedním z důvodů, proč jsem tuto práci opustil. Nechtěl jsem se zabývat příběhy, které nemají žádný význam. Možná se do redakce jednou vrátím, ale zatím to není na pořadu dne. V současné době se pokouším psát dobré romány, to je pro mě nyní nejdůležitější. A snažím se to dělat nejlépe, jak dovedu.

 

Kdy tedy přišla první detektivka?

Vždycky jsem toužil psát fikci. Zkoušel jsem to celých patnáct let a nakonec uspěl. Můj první román Kamenný déšť (Skinndød) vyšel v lednu 2010 u norského nakladatele Gyldendal.

 

Jak píšete?

Nejlepší čas je pro mne ráno, hned, jak vstanu. Dám si kávu a začnu. Moje mysl pracuje nejlépe, když ještě není poškozená všedností dne. Poměrně rád brzy vstávám, ale také rád spím. Ale vážně.. můj obyčejný pracovní den začíná, když doprovodím dceru do školy. Pak jdu do pracovny (mám něco jako kancelář) a zavřu se tam tak na šest, sedm hodin. Pak zase domů a dělám takové ty věci, co každý

manžel a otec. Když mám nad sebou hrozbu termínu odevzdání, vezmu si sebou počítač a pracuji, až děti usnou. Ale ne moc často. Vlastně mohu pracovat kdekoliv a kdykoliv. Také mi přijde občas osvěžující psát na letišti, v letadle, když se nudím čekáním...Pokud mám s sebe sluchátka, pracuji

doslova kdekoliv. I kdyby kolem mne běhaly děti.

 

Jací autoři měli na vás největší vliv?

Ach, mnoho. Když mi bylo 13 – 14 četl jsem téměř nepřetržitě. Jsem Seveřan, takže mnoho spisovatelů skandinávských kriminálních románů samozřejmě. Ale Henning Mankell vyčnívá. Pamatuji si, jak jsem si vybral jeho román One Step Behind na cestu do letadla z Heathrow do Mexika. Nepřestal jsem číst,

dokud jsem nedočetl do konce – tedy skoro celý let. Má úžasný způsob, jak vás chytí a už nepustí. Je to něco, co bych také chtěl mít. Hned, jak jsem dočetl, běžel jsem si koupit další. Ovšem v mé knihovně je v dobré společnosti, řekl bych. Jsou tam knihy od Johna Grishama, Jamese Pattersona, Michaela

Chrichtona, Dana Browna, Joa Nesbøho, Harlana Cobena a Johna Harta. Výborní autoři, výborní.

 

Vaše první kniha se dočkala mimořádného úspěchu. Práva na zfilmování na celou připravovanou sérii koupila norská produkční společnost 4 ½. Koupila tedy práva i na knihy, které jste ještě nenapsal. Jak si to vysvětlujete?

Myslím, že filmová společnost vycítila v mých knihách velký potenciál, proto koupila práva na celou sérii. Ale ve filmovém průmyslu je jako obvykle vše složitější, než se na první pohled zdá. Natočení celé série si vyžádá spoustu času. V dubnu vychází v Norsku má čtvrtá kniha a já nyní pracuji na páté knize.

Vědomí toho, že se váš příběh objeví na filmovém plátně, je jistým způsobem zavazující a vy můžete strávit nejednu bezesnou noc. Ale já spím zatím dobře.

 

Píšete i knihy jiného literárního žánru, než je krimi?

Koncem minulého roku jsem vydal dobrodružnou knihu, která je určena dětem ve věku od dvanácti do sta let, a napsal jsem také tři povídky pro různé antologie, jednu pro německého nakladatele. Rád bych se věnoval i knihám jiných žánrů, i když psaní krimirománů bude pro mě asi vždy prioritou. Kolem

mé hlavy doslova krouží spousta příběhů, potřebuji jen čas, abych je dokázal zaznamenat.

Jak si vysvětlujete současný mimořádný úspěch severské krimi, která je populární po celém světě?

Na tuhle otázku neexistuje zcela jednoznačná odpověď. Domnívám se, že autoři, jako je Henning Mankell (s ním jsem se i setkal), Jo Nesbø, Stieg Larsson, Hakan Nesser či Persson doslova vydláždili cestu dalším skandinávským autorům. Včetně mě. Lidé čtou rádi příběhy, jež pojednávají o naší části světa, která se může na první pohled jevit jako ráj, protože je relativně bohatá a lidé zde mají možnost žít dobrý a plnohodnotný život. A přesto i v této části světa stále existuje krutost a zlo. Tato skutečnost v kombinaci se zobrazením naší mystické a překrásné přírody je podle mého názoru čtenářsky velmi atraktivní. A neméně zajímavé je také to, jak se lidé vyrovnávají s nezvykle drsným podnebím severu. Hlavní důvod oblíbenosti severské krimi však vidím v tom, že knihy našich autorů jsou prostě dobré. Umíme psát zajímavé a strhující příběh.

 

Ví se o vás, že skládáte také hudbu. Pořádáte také koncerty? A na jaký nástroj vlastně hrajete?

Hraji na klavír, ale žádné koncerty nepořádám. Nejsem žádný klavírní virtuos. Skládání písniček mi však docela jde. Hrozně mě to baví, mám hudbu velmi rád. V poslední době jsem tuhle svoji činnost trochu zanedbával, protože mě zcela zaměstnávalo psaní mých románů, ale jednou se ke skládání

určitě vrátím. pozn. poslechnout lze na http://www.thomasenger.net/music/

 

Přijedete do Prahy v dubnu při příležitosti vydání vašeho třetího románu, který v češtině vyjde pod názvem Instinkt dravce. Byl jste již někdy v Praze? A pokud ano, co se vám při slově Praha vybaví?

Na co se nejvíc těšíte?

Byl jsem v Praze jen jednou, už je to deset let. Když si na svoji návštěvu vzpomenu, vybaví se mi především krásná architektura tohoto města. A také to, že zdejší taxikáři nejsou právě největší poctivci na světě. Vzpomínám si také na spoustu obchodů v centru města. A také na vynikající večeři

na Staroměstském náměstí. A na silnou bouřku, která nás přepadla přímo v centru města… Zkrátka se na návštěvu Prahy a na setkání s českými čtenáři velice těším.

 

Zdroj, foto: Turner PR, připravila Johana Turner + nakladatelství MOBA, 2014

 

THOMAS ENGER O SOBĚ

Norský spisovatel Thomas Enger v rozhovoru

Narodil jsem se v Norsku v Oslu 21. listopadu 1973. Moje matka je

fyzioteroristka, pardon – fyzioterapeutka, a můj otec je učitel angličtiny a

francouzštiny (když to musí být, mluví také německy). Když jsem vyrůstal, byl

jsem směrován k tomu, že vzdělání je důležité, stejně jako je důležité

udržovat svoje tělo v dobré formě. Proto jsem strávil dětské roky hraním

fotbalu (ovšem ne toho amerického) a sněním o kariéře profesionálního

fotbalisty, aniž bych to někdy dotáhl dál než do Ull/Kissa (fotbalový klub ve

třetí nejvyšší lize v Norsku). Tam jsem taky skončil, ačkoliv do dneška z toho

zatraceně kulhám.

 

V době dospívání jsem kromě toho hodně proháněl holky, dost jsem četl a k

tomu jsem sledoval mládeži nepřístupné filmy, a to mnohem dříve, než jsem

na ně se svými kamarády směl jít. Je zbytečné dodávat, že jsem měl skvělé

dětství.

 

V mém prvním placeném zaměstnání – když nepočítám jednu podivnou letní

brigádu, kdy jsem sekal trávník našemu sousedovi, což nebyla ani lukrativní ani nijak zvlášť povznášející práce (od té doby jsem na trávu alergický) – jsem pracoval jako likvidátor odpadků na Oslo Lufthavn, Gardermoen.

 

Předtím jsem pracoval jako číšník v nedalekém hotelu – vydržel jsem tam celý jeden den. Pak už jsem se přesunul na významnější pozici. Prodával jsem v kiosku u nákupního centra v Lørenskogu, jen kousek od Osla. Potom jsem pobyl devět měsíců na vojně, alespoň třikrát jsem si tam vystřelil z pušky, ale většinou jsem trávil dny posloucháním kapely Metallica, dobře schovaný v kanceláři. Hodně jsem tam pařil. A nosil jsem krásně nažehlenou uniformu (měl jsem dvě).

 

Po skončení mého vojákování jsem se vydal do Osla studovat tělocvik, na fakultě tělesné výchovy jsem se úplně zbláznil do studování všeho, co se týkalo sportování. Velká zábava. Spousta cvičení. Hodně jsem tam zesílil.

Potom jsem strávil rok jako učitel tělocviku v Jessheimu, kde jsem vyrostl. Tam jsem cvičil dokonce ještě víc. A taky jsem si ještě víc zocelil svaly. Přestože to spisovatelé často tvrdí (a já mezi ně také patřím, alespoň pokud

se to týká psaní), praxe není všechno, proto jsem se rozhodl ještě trochu studovat. Chtěl jsem zkusit, jestli se mi povede probudit tu chytřejší část mého mozku. Nevím, jestli to tak může fungovat, nebo ne, ale v každém

případě jsem se vydal do Stavangeru a učil se základy toho zvláštního obchodování, kterému se říká žurnalistika. Už jsem měl vlastně nesměle nakročeno k tomu, že tam na tom deštivém a větrném západním pobřeží pracovně zakotvím, ale u toho nezůstalo. Mým dalším působištěm se stalo opět Oslo. Tentokrát mě zaujala historie. Než můžete začít psát o přítomnosti, musíte přece nejdřív znát minulost, ne?

 

V jednu chvíli jsem se ocitl na mizině, a protože jsem si nemohl půjčit žádné další peníze, které bych utrácel za drahé oselské pivo, nastal čas dospět a sehnat si pořádnou práci. Mým prvním skutečným zaměstnavatelem se

staly internetové noviny Nettavisen. Pracoval jsem tam od roku 2000 do léta 2008, poslední pět let jako šéfredaktor sportovní redakce. Tam si mi skutečně vyplatilo mít diplom z tělocviku.

 

Ale to, na co jsem opravdu chtěl vynaložit svůj čas, bylo napsat příběh. Poté, co jsem se o to patnáct let snažil (opravdu jsem nezdolný mizera), se mi to konečně podařilo. Můj první román Kamenný déšť (orig. Skinndød) byl v únoru 2010. Můj druhý román Fantomová bolest (původní název Fantomsmerte) přišel o rok později a byl v Norsku nominován na prestižní cenu klubu Riverton. Prodal se také do spousty zemí a práva na film si opět zajistila 4 ½. Tahle společnost si ve skutečnosti nakoupila práva k vytvoření filmu ze všech mých knih

s Henningem Juulem. Když jsem psal román Kamenný déšť na našem kuchyňském stole v Oslu, nic takového jsem si vůbec nedovedl ani představit.

 

Má třetí kniha Instinkt dravce (v norštině nazvané Blodtåke) vyšla v Norsku v roce 2013. Je ještě něco, co bych měl říct? No, žiju v Oslu se svou ženou a dvěma dětmi a mám sestru, která je lékařkou. Sestra má tři děti. To znamená, že jsem strýček. Jo, a taky rád hraju golf. Pořád se snažím přijít na to, jak ti malí kulatí prevíti fungují. Nebo možná jen vynalézám nový způsob, jak sekat trávu….

Autor: Petra Nachtmanová


přečteno: 1967x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
sto padesát tři:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Kniha Vdaná potvora

E-kniha Hodinová manželka Eva

e-kniha Azurové nevěry

Galerie


Karneval na ostrově Curaçao 2013

Karneval na ostrově Curaçao 2013

Karneval na ostrově Curaçao 2013

Nejnověji komentované

přečteno: 3360x   komentářů: 1, nejnovější: 17. 09. 2015, 13:44:36
přečteno: 3686x   komentářů: 1, nejnovější: 13. 11. 2014, 06:37:33
přečteno: 4373x   komentářů: 1, nejnovější: 12. 10. 2014, 18:29:02
přečteno: 3451x   komentářů: 2, nejnovější: 24. 08. 2014, 22:48:42
přečteno: 3823x   komentářů: 1, nejnovější: 17. 09. 2013, 12:22:24

Kniha Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou

Kniha Hodinová manželka Eva

Petra Nachtmanová - osobní stránky české spisovatelky

kniha Azurové nevěry - Nachtmanová Petra

Napište vzkaz

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sto padesát tři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 5. 11. 2018