hledání 

Magazín Sova - autorka Petra Nachtmanová

Katastrofanka – komando plné recitátorů

16. září 2013 15:19:00

ilustrační k rozhovoru Katastrofanka

V Čechách vznikají různé skupiny zabývající se všemožnými hudebními žánry. Katastrofanka patří ovšem mezi jiné a zvláštní seskupení, které používá místo hudebních nástrojů recitaci. O Katastrofance a poezii u nás, si povídáme s jedním ze zakládajícíh členů, Pepou Musilem.

 

A proč zrovna Katastrofanka?

 

„Název vznikal na první zkoušce, kdy jsme si pohrávali s parodiemi názvů dechových kapel, které končívají na ‚anka‘. Konečnou podobu mu dal Jirka Bláha.“

 

Kolik v současné době má recitační komado členů? Přibíráš členy nebo se v budoucnu chystáš?

 

„Loni se obsazení ustálilo na pěti lidech: tři ženské hlasy a dva mužské. Vznikl tím plný zvuk malého souboru, který se pojí do přirozeného akordu. Rozšiřovat obsazení nebudeme už proto, že pět lidí, kteří se této recitaci věnují jako koníčku při zaměstnání, se někdy obtížně schází na zkoušky. Také se nás ujala dirigentka, takže je nás celkem šest.“

 

V současnosti slavíte úspěch, máte vlastní pořad v rádiu České Budějovice, pravidelně vystupujete v kavárně „U Frgála“, máš ještě nějaké větší cíle?

 

„Stanovovat si nějaké vzletné cíle je ošidné, protože když se jich nepodaří dosáhnout, zpravidla dochází k velkému rozčarování, jímž může projekt i skončit. Proto jsme si hned na začátku řekli, že se budeme snažit dělat svou práci co nejlépe v aktuálních podmínkách a s aktuálními schopnostmi, přičemž se stále budeme snažit zlepšovat. Když se nám něco povede, máme z toho radost, a když se nám něco nepodaří, bereme to jako poučení a snažíme se zlepšit nedostatky. Všichni jsme začali jako naprostí nadšenci, kteří neměli s recitováním žádnou zkušenost. Ale jeden cíl vlastně máme, a za tím si jdeme: co nejvěrněji interpretovat záměr autora textu.“

 

Být recitátorem jako hlavní povolání, myslíš, že k tomu může u nás dojít? Mít recitační komando přece může být něco jako mít hudební skupinu, tzn. cestovat od města k městu, plnit sály divadel?

 

„Ano, my se cítíme jako hudební skupina, která místo hudebních nástrojů používá recitaci, což vyplývá z povahy přednášených textů. Nemohu mluvit za ostatní, ale mně by cestování od města k městu příliš netěšilo. Mám radši malou stálou scénu, kam chodí lidé, kteří nám rozumějí nebo kteří se o nás chtějí něco dozvědět. V takovém společenství vznikají nová přátelství a inspirace. V současnosti máme takové scény dvě. Jednu v Praze v literární kavárně U Frgála a druhou v Litoměřicích v čajovně Hóra. K tvé otázce o recitátorství jakožto hlavním povolání se nedokáži vyjádřit.“

 

Najít nový směr poezie je určitě přínosné i budoucnosti, tobě se to povedlo, zavedl jsi tzv. proesii, agýismus. Můžeš v krátkosti popsat co to znamená?

 

Tak předně agýismus, i když já raději říkám jen agý, není literární směr, ale styl. Styl je něco, co k člověku patří, v čem se cítí dobře, ale není tím nijak svazován. Popisovat stručně jakýkoliv styl je velmi těžké, protože zestručněním se vždycky vynechá něco, co k věci také patří. Nejlepší je poslechnout si náš soubor a prostě to na sebe nechat působit nebo si popovídat s autory agý textů. Pomohu si přirovnáním: styl agý je v oblasti literatury tím, čím je jazz v oblasti hudby. Popisovat, co je agý, je stejně nevděčné jako popisovat, co je jazz. Nu, zkusím to, ale asi to nebude v požadované krátkosti. Tak tedy: Nejprve si autor zvolí oblast svého tvůrčího zájmu, na nějž se maximálně soustředí, nechává ho na sebe působit, snaží se dostat až na jeho dno a ještě níže a odtud ho znovu pozoruje, přičemž ho ve své mysli neustále zhušťuje. Nakonec dospěje ke krátkému sdělení, v němž je obsažena podstata celého budoucího díla. Tomuto sdělení říkáme thema skladby a agý texty se jím zpravidla zahajují a ukončují. Optikou takto vytvořeného thematu se pak tvůrce dívá na svět i do sebe a uvědomuje si vše, co zažívá. Zbavuje se všech osobnostních, sociálních a dalších konotací a v konečném důsledku i časoprostorových vztahů, až dospěje do stavu, kdy má vše úplně stejnou hodnotu, dokonce i pohyb a klid. Tomuto stavu říkám ideomantie, což je nazírání do myšlenek jako do křišťálové koule a čtení z ní. A tou křišťálovou koulí je právě thema. Těžko se to popisuje, musí se to vycítit. Autor písemnou formou co nejvěrněji vyjadřuje vše, co ve stavu ideomantie prožil (nejlépe je psát až po tomto prožitku). Vznikne mnohovrstevnatý text, který je zpravidla částečně zaznamenán ve verších, částečně v prose, místy se podobá dramatickému textu. Tomuto typu textu říkáme proesie. Přes veškerou formální svobodu je jedno zjevné: vše se nějakým způsobem vztahuje k thematu skladby, v žádném případě se nejedná o automatický text; je to hluboká a cílená improvisace na dané téma, autorem naprosto prožitá. Text každým znovuprožíváním přináší něco nového, dá se třeba i použít jako forma autoterapie. Potom autor většinou svůj text ještě upravuje, brousí, zhušťuje, aby mu vyhovoval i po stránce literárního řemesla. Pro recitační soubor představuje věrná interpretace agý tvorby tvrdý oříšek, protože režisér musí dostat recitátory do co nejpodobnějšího stavu, v jakém text psal sám autor. Je to ale obrovská interpretační i režijní výzva, a když se to povede, bývá pro posluchače zajímavé poslechnout si stejnou skladbu třeba dvakrát za sebou, protože pokaždé v ní najdou něco nového.“

 

Našel si agýismus již věrné tvořitele a posluchače?

 

„Slovo věrnost je v tomto případě trochu zavádějící. Je to stejné, jako kdybys po někom, kdo právě zahrál jazzovou skladbu, chtěla, aby hrál výhradně jen jazz. Navíc věrnost v kontextu evropských literárních směrů a skupin má pachuť téměř fanatického sektářství, vzpomeňme na Nezvala, jenž ve svém surrealistickém období nemohl pod svým jménem vydávat nesurrealistické básně (i když si myslím, že právě tahle příhoda je jen další z nepodložených historek, kterými Nezval rád svou tvorbu opřádal). Proto znovu zdůrazňuji, že agý je prostě styl. S vnímání agý je to opět stejné jako s vnímáním jazzu: aby posluchač měl z jazzu ten správný prožitek, musí přistoupit na pravidla, podle kterých tato hudba vzniká. Také agý klade na čtenáře či posluchače určité nároky. Ideální čtenář je ten, jenž se oprostí od všech očekávání a plně se ponoří do plynoucí skladby. Ke své radosti musím říct, že se už takoví čtenáři a posluchači našli. Kromě mne v současnosti píší agý texty Jiří Bláha, Veronika Vlachová, David Mareš a Jana Kuklová a jsou sdruženi okolo AG revue (www.agrevue.com). Nesmím také zapomenout na našeho zámořského kamaráda Ludwiga Jordana, který si myšlenky agý přetvořil podle svého a od nějž se mi líbí především jeho teoretické úvahy. Všichni autoři spolu komunikují, respektují se a každá výměna názorů přináší něco nového. Ke svým agý skladbám někdy připojují zkratku -agd-, čímž chtějí zdůraznit, že je vhodné, aby je čtenáři vnímali podle ‚pravidel‘ agý stylu.“

 

V Čechách vznikají různé skupiny zabývající se všemožnými hudebními žánry. Katastrofanka patří ovšem mezi jiné a zvláštní seskupení, které používá místo hudebních nástrojů recitaci. O Katastrofance a poezii u nás, si povídáme s jedním ze zakládajícíh členů, Pepou Musilem.

 

Pronikl jsi do hlubin češtiny, teorie máš doslova v malíčku. Mohl bys začínajícím autorům poezie dát nějakou radu? Jak začít s psaním, kde se prezentovat, na literárních webech pod přezdívkou nebo zkusit jiné cesty prezentace?

 

„Kdepak, žádné rady, jak začít s psaním! Pokud to člověk v sobě má, píše a nezajímá se o to, jak začít psát. Myslím si, že je dobré najít si nějaký vzor (nemusí být z oblasti poesie) a myslet na něj při překonávání obtíží. Mým vzorem se stal především hudebník Ornette Coleman. Když se svým osobitým stylem začínal, obtížně získával spoluhráče i posluchače. Nevzdal se. V jednom televizním pořadu o sobě řekl: ‚Věřím ve své schopnosti a obklopuji se lidmi, kteří něco umějí.‘ To je ta nejlepší rada! Od ní se odvíjí i presentování vlastních děl. Také mi hodně pomáhá osobnost a hudba Rolanda Rahsaana Kirka. Byl slepý a jednou měl sen, že hraje na dva saxofony současně. Za tímto snem si šel a naplnil ho. Naučil se hrát dokonce na tři saxofony současně, což před ním nikdy nikdo s vážnými úmysly nezkoušel. Nedělal si nic z posměšků (vypadal trochu komicky, když vystoupil na pódium ověšený nejrůznějšími dechovými nástroji a do úst si narval hubičky tří saxofonů) a celý život hrál hudbu, která ho těšila. Když po mrtvici ochrnul na polovinu těla a měl funkční jen levou ruku, vypracoval si vlastní techniku hry na saxofon a koncertoval tak dlouho, dokud ho nestihl další záchvat, jemuž podlehl.“

 

Četla jsem, že v ČR chybí poezie pro náctileté. Myslíš, že je potřeba?

 

„Tenhle názor musel vyslovit někdo, kdo dávno není náctiletý a vůbec neví o existenci poesie na internetu a o setkávání mladých autorů na nejrůznějších úrovních. Někteří náctiletí poesii prostě potřebují, a také si ji dokáží vytvořit.“

Je podle tebe nově stvořená poezie nápaditá nebo se drží jisté kýčovitosti? Lze vůbec nějaké verše nazývat kýčem?

 

„Těmihle obecnými věcmi, co je kýč, co je hodnotné, kdo je velikán literatury atd., se vůbec nezabývám. Mám svoje měřítka, která vycházejí z povahy mé osobnosti, a protože jsou to moje měřítka, nikomu je nevnucuji. Zrovna tak nemám rád, když mi někdo vnucuje svoje měřítka. Jsem rád, že je poesie pestrá, od nejstarší až po současnou, že si z ní mohu vybírat podle své momentální nálady, a chci, aby byla ještě pestřejší. Pokud k tomu přispěje i agý, budu jedině rád.“

 

V dnešní době si lze sbírku básní nechat vydat v malém nákladu. Není to plýtvání penězi a energií, když se na internetu setkáš s nepřeberným množství poezie?

 

„Není to plýtvání penězi. Je to prostě autorův hmatatelný čin. Většina autorů i čtenářů má ráda text vytištěný na papíře a myslím si, že internetové publikování se často ve skutečnosti bere jen jako podpůrný prostředek pro papírové publikování. Autorsky vydané sbírky, často syrové, nevyvážené a technickým provedením nedokonalé, mám raději než výrobky oficiálních nakladatelství. Svou sbírku jsem si vydal sám, vůbec toho nelituji a přes její určité technické nedostatky i obtížnou distribuci jsem s jejím vydáním spokojen, protože je v ní všechno přesně tak, jak jsem chtěl.“

 

Myslíš, že je důležitější názor čtenáře či literárně vzdělaného kritika?

 

„Nejdůležitější je podle mě názor samotného autora. Hodnotová měřítka čtenářů i kritiků se mění; co bylo někým odvrhováno včera, může být jiným objevováno zítra, a naopak. Pokud však autor něco sám nenapíše a nestojí si za tím, tak to prostě není.“

 

Co v nejbližší době Katastrofanka chystá? Kam za vámi mohou zájemci přijít?

 

„Katastrofanka zatím interpretovala převážně moje texty a nyní začínáme zkoušet agý texty i dalších autorů. Rád bych jednou uspořádal malý festiválek agý textů různých autorů. Pravidelně nás posluchači a zájemci mohou potkat na vystoupeních v kavárně U Frgála, které vytváříme společně s Veronikou Vlachovou a literárním serverem Blue World. Spojit se s námi mohou přes AG revui, kde se dozvědí o chystaných vystoupeních. Každou druhou neděli v měsíci od 19:30 si mohou na Českém rozhlase České Budějovice poslechnout pořad Katastrofanka uvádí, v němž představuji dosud málo známé autory.“

 

Nechceš se stát otcem nových recitačních komand a zřizovat vystoupení po celé ČR?

 

„Otcem nových recitačních komand se klidně stanu, ale zřizovat nic nechci!“

 

Děkuji ti za rozhovor a přeji vám tisíce věrných posluchačů!

 

psáno pro www.webmagazin.cz 4/2006

Autor: Petra Nachtmanová


přečteno: 1449x   komentářů: 0

Kniha Vdaná potvora

E-kniha Hodinová manželka Eva

e-kniha Azurové nevěry

Galerie


Karneval na ostrově Curaçao 2013

Karneval na ostrově Curaçao 2013

Karneval na ostrově Curaçao 2013

Nejnověji komentované

přečteno: 3723x   komentářů: 1, nejnovější: 17. 09. 2015, 13:44:36
přečteno: 4059x   komentářů: 1, nejnovější: 13. 11. 2014, 06:37:33
přečteno: 4716x   komentářů: 1, nejnovější: 12. 10. 2014, 18:29:02
přečteno: 3788x   komentářů: 2, nejnovější: 24. 08. 2014, 22:48:42
přečteno: 4172x   komentářů: 1, nejnovější: 17. 09. 2013, 12:22:24

Kniha Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou

Kniha Hodinová manželka Eva

Petra Nachtmanová - osobní stránky české spisovatelky

kniha Azurové nevěry - Nachtmanová Petra

Napište vzkaz

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
šestset osmdesát:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 5. 11. 2018